Greenwashing: Jak jej upravuje legislativa a na co si dát pozor

Zelené fabriky, zprávy o sázení stromů nebo štítky vágně deklarující udržitelnost jsou asi první myšlenky, které se Vám spojí s greenwashingem. V některých případech je greenwashing do očí bijící, někdy je jeho odhalení mnohem složitější a musíme si dávat pozor, na základě jakých kritérií chceme sdělení označit za greenwashing. Kromě našich subjektivních parametrů existuje také vícero právních norem, které greenwashing upravují a za jejichž nedodržení hrozí obchodním subjektům sankce. Jaké to jsou? A jaká soudní rozhodnutí o greenwashingu už padla? To se dozvíte v článku.

Co je to greenwashing?

Existuje množství definicí greenwashingu. Prakticky všechny se ale shodnou v tom, že greenwashing je klamavá komunikační taktika, která má za cíl prezentovat zboží nebo službu jako šetrnější k životnímu prostředí než ve skutečnosti je. S rostoucím významem udržitelnosti pro nákupní rozhodování spotřebitelů i firem roste také množství tzv. zelené reklamy. Logicky proto kolem sebe často vidíme neověřené zelené deklarace různých společností z různých oborů, které manipulují k nákupu svého udržitelného produktu. Mnoho tvrzení je ale nepodložených, neověřitelných nebo nepřesných.

Tvrzení obchodníků si už ale často nikdo neověřuje – spotřebitelé i nákupčí ve firmách jsou zavaleni množstvím dalších povinností a přirozeně se do hloubkových rešerší nepouští. Proto není divu, že greenwashingové reklamní sdělení často fungují docela dobře. Alespoň krátkodobě. Z dlouhodobého hlediska ale greenwashující společnosti hrozí poškození reputace, propad hodnoty firmy nebo také právní konsekvence.

Zdroj: Canva

Jaké právní normy upravují greenwashing?

V zemích Evropské unie upravuje greenwashing několik právních norem. Jsou to zejména Směrnice o právech spotřebitelů (Directive (EU) 2019/2161), Směrnice o nekalých obchodních praktikách (Directive (EU) 2019/2161) a Směrnice  o klamavé a srovnávací reklamě (Directive (EU) 2006/114). Tyto právní normy se budou průběžně aktualizovat pro naplnění záměrů Green Dealu.

Směrnice o nekalých obchodních praktikách také doplňuje další právní předpisy EU. V oblasti environmentálních tvrzení doplňuje zejména:

V tomto článku se zaměřujeme pouze na právní úpravy komunikace udržitelných akvitit. Širší právní úpravy Green Dealu a environmentálního práva jsou mnohem komplexnější a více do detailu upravují pravidla pro použití různých látek nebo označování výrobků.

Jaké vztahy upravují uvedené právní normy?

Většina zmíněných právních norem se věnuje vztahům mezi obchodní společností a koncovým zákazníkem, tedy tzv. B2C segmentu. Vztahy mezi obchodními společnostmi, B2B segment, jsou chráněny především Směrnicí o klamavé a srovnávací reklamě. I přesto, že v obchodních vztazích mezi B2B subjekty nejsou legislativní normy tak podrobné, greenwashing zde může mít pro firmy ještě širší dopady. V rámci plánovaného nefinančního ESG reportingu  totiž začnou firmy detailněji pátrat po původech environmentálních tvrzení svých dodavatelů a špatná reputace jakožto dodavatele se napravuje mnohem hůře než zaplacení jedné pokuty v soudním sporu.

„Směrnice o nekalých obchodních praktikách nestanoví konkrétní pravidla týkající se environmentálních tvrzení. Poskytuje však právní základ s cílem zajistit, aby obchodníci neuváděli environmentální tvrzení způsoby, které jsou vůči spotřebitelům nekalé. Nezakazuje používání „zelených tvrzení“, pokud nejsou nekalá.” - Zní z oficiálního výkladu Evropské unie ke Směrnici.

Firmy tak mají poměrně volnou ruku v tom, jak své udržitelné počiny komunikovat. Musí se ale vyvarovat greenwashingu.

Jak tedy správně a legálně komunikovat udržitelnost?

1. Buďte transparentní

Nejjednodušší pravidlo, kterého se firmy mohou u komunikace udržitelnosti držet, je maximální transparentnost. Čím transparentnější budete, čím více dat na podložení vlastních argumentů zveřejníte, tím jste více chráněni právně i reputačně.

Konkrétně evropská legislativa doporučuje:

„Podle článků 6 a 7 Směrnice o nekalých obchodních praktikách týkajících se klamavých jednání a opomenutí musí obchodníci uvádět pravdivá ekologická tvrzení, která neobsahují nesprávné informace a která musí být předkládána jasně, konkrétně, přesně a jednoznačně, aby bylo zajištěno, že spotřebitelé nebudou uvedeni v omyl. Podle článku 12 Směrnice o nekalých obchodních praktikách musí mít obchodníci k doložení svých tvrzení k dispozici příslušné důkazy a musí být schopni předložit je srozumitelným způsobem příslušným donucovacím orgánům, je-li tvrzení zpochybněno.”

2. Nepoužívejte falešné certifikace

Je přirozené, že použití certifikace, která produktu nebyla udělena nebo které uplynula její platnost, není v pořádku. Konkrétní certifikací může firma navíc označit pouze konkrétní výrobky, které certifikační značku dostaly. V případě použití soukromé značky je nutno také vysvětlit její význam.

Jak jsme zjistili v rámci výzkumu greenwashingu s Univerzitou Karlovou, spotřebitelé různým označením důvěřují, ale neznají jejich význam. Značkou, které v našem výzkumu nedokázali přiřadit správný význam nejčastěji, byla oficiální značka pro biopotraviny od Evropské unie. Jedna z možností je vytvořit si na webových stránkách sekci pro udržitelnost a vysvětlit zde co nejvíce informací.

3. Nepoužívejte vágní tvrzení a nepravdivé informace

Jednoduchý příklad je bambusové nádobí. Mnoho restaurací nebo cateringových společností toto nádobí začalo používat v domnění, že se jedná o ekologičtější alternativu. Ve skutečnosti bylo ale nádobí vyrobeno ze směsi bambusu a pryskyřice a rozložitelné bylo pouze v laboratorních podmínkách nebo ze směsi bambusu a plastu a tudíž označení jako udržitelné nebo recyklovatelné bylo zavádějící.

4. Zohledňujte celý životní cyklus výrobku

Příklad, který přímo uvádí Evropská unie, je reklama na umělý trávník. Ten byl vyobrazen jako šetrný k životnímu prostředí, protože ve fázi používání nepotřebuje vodu, hnojivo ani údržbu. Jeho výroba a konec životního cyklu (recyklace nebo vyhození) ale mají výrazně negativní dopad na životní prostředí. Na výrobu trávníku se totiž spotřebuje plastový materiál a energie, výrobek se následně zabalí, přepraví z místa výroby (pravděpodobně mimo EU) a po konci životnosti se vyhodí na skládku nebo do spalovny (recyklace podobného výrobku je málo pravděpodobná). Všechny tyto procesy spotřebují materiály a emise. Oproti tomu živý trávník vyžaduje jistou péči a můžeme hledat různé přírodní alternativy, které jsou pro biologickou rozmanitost lepší než „obyčejný” trávník, pořád je ale z hlediska celého životního cyklu živý trávník lepší alternativou než plastová tráva.

Zdroj: Canva

5. Používejte vhodnou vizuální komunikaci

Evropské právo pokládá za greenwashing také vyobrazení produktu nebo služby, které by mohly spotřebitele uvést v dojem, že se jedná o udržitelný produkt. Pozor tedy na zobrazení, která používají modrou a zelenou barvu nebo fotografie přírody. Udržitelnost jde efektivně komunikovat také bez použití těchto „tradičních” symbolů. Velice hezký příklad je například rebranding Biopekárny Zemanka, která používá širokou škálu barev pro prezentaci svých produktů. Environmentální benefity svých produktů se jí daří komunikovat značkami přímo na obale, na webových stránkách a skrze další aktivity a PR společnosti.

Zdroj: Biopekárna Zemanka

Správná komunikace udržitelných počinů může být i pro zkušené marketéry disciplína sama o sobě. Doporučujeme proto dobře znát vlastní produkty, ptát se i nepříjemné otázky o environmentálních dopadech a v ideálním případě se poradit s odborníky,  kteří pomohou nastavit celou komunikaci udržitelnosti bez greenwashingu. Tuto službu nabízíme také v CIRAA, přičemž naše znalosti postupně rozšiřujeme díky dlouhodobým spoluprácím s našimi klienty a také díky výzkumu greenwashingu, který provádíme ve spolupráci s Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy. V roce 2022 jsme vydali praktický Manuál komunikace udržitelnosti bez greenwashingu a letos pracujeme na jeho dalším rozšíření.

Jak na udržitelný event? Eventová manažerka odhaluje, co dělá event skutečně udržitelným a čeho se naopak vyvarovat

Udržitelnost a cirkulární principy se postupně prolínají do firemních procesů i strategií, ať už z dobrovolné iniciativy firem nebo z důvodu povinné legislativy. Na udržitelné principy by však firmy neměly zapomenout ani při pořádání eventů, ať už se jedná o velké konference a festivaly nebo třeba firemní večírek. Co dělá event udržitelným? Na co se při snaze uspořádat udržitelnou akci zaměřit a čeho se naopak vyvarovat? To vše vysvětluje ředitelka eventového oddělení CIRA Advisory, Eva Šálková, a to na konkrétním příkladu mezinárodní konference #CIC2022: Evropa proti informačnímu chaosu a Mezinárodním strojírenském veletrhu.

Z rozhovoru se dozvíte zejména:

Kdo je Eva Šálková?

Eva Šálková se věnuje event managementu a projektovému řízení již přes jedenáct let. Své zkušenosti nasbírala jak na straně agentury, tak klienta. Tři roky působila v zahraničí, kde se také poprvé setkala s pojmem udržitelných eventů. V posledních letech měla na starosti hlavně tvorbu eventových strategií pro různé firmy a jejich komplexní zastřešení včetně exekuce, komunikace a eventového marketingu. V CIRAA Eva vede eventové oddělení, kde se kromě strategií věnuje zejména cirkulárním a odborným eventům a jejich rozvoji.

Firmy hledají způsob, jak snížit ekologickou stopu svých eventů

I eventy mohou být cestou, jak dostát svým firemním závazkům v oblasti udržitelnosti. V tomto ohledu se na naše eventové oddělení obrací firmy, které by rády svůj večírek nebo konferenci uspořádaly s co nejnižší ekologickou stopou a v rámci principů cirkulární ekonomiky. Ze strany firem zaznívají k udržitelným eventům mnohdy podobné dotazy, a proto jsme se rozhodli na toto téma vyzpovídat naši eventovou expertku Evu Šálkovou, která vám odhalí, co obnáší přípravy udržitelných akcí.

Evi, prozradíš nám, co jsou to vlastně udržitelné eventy?

Pro mě je to jednoznačně event, kde se na udržitelnost myslí už od začátku, od samotné fáze plánování, přes realizaci a následné vyhodnocení. Je to takový event, kde sama udržitelnost je jeho záměrem, a promítá se tak do všech prvků plánování, a to včetně posouzení dodavatelů, které budeme pro event potřebovat, nebo zamyšlení se nad tím, jak můžeme věci, které jsme na event použili, po skončení akce znovu využít.. 

Co musí takový event splňovat, abychom ho mohli označit jako udržitelný?

Udržitelné akce jsou hodně o ověřování, prověřování, třeba právě dodavatelů a všeho, co se na akci chystáme použít. Cílem je pak nejnižší dopad eventu na životní prostředí. Udržitelné akce mohou mít ale kromě environmentálních i spoustu sociálních aspektů a benefitů. Můžeme třeba podpořit pracovní místa v regionu, zapojit do pořádání akce sociální podniky, budovat takto komunitu v dané oblasti nebo v rámci oboru.

Pak si myslím, že silnými motivátory pro pořádání udržitelných akcí jsou pro firmy i finanční a energetické úspory. Udržitelný event je způsobem, jak efektivně nakládat se zdroji. Materiál, který jsme již jednou zakoupili na nějakou předchozí akci, můžeme použít opakovaně, jen je potřeba na to myslet již při jeho pořizování.

Ráda bych upozornila na to, že pokud po akci vysázím 100 stromů, tak to neznamená, že se jedná o 100 % uhlíkově neutrální akci. V tomto případě se nejedná o udržitelnou akci, ale o greenwashing.

Ze strany firem, které by chtěly uspořádat udržitelný event, prý padají mnohdy podobné a opakující se dotazy. S jakými otázkami se ze strany klientů tedy setkáváš nejčastěji?

Jednoznačně jedna z prvních otázek je, zda to nebude příliš drahé a složité. A pak jestli se to bude lidem líbit. K tomu říkám, že udržitelnost může naopak organizování akcí zlevnit. Jedná se především o úspory, o znovu použití věcí, které už máme, nebo třeba domluva barterové spolupráce. Spoustu věcí nemusíme na event kupovat, ale můžeme si je třeba půjčit.

Co se týká složitosti takových akcí, tak tam doporučuji vyhnout se metodám pokus a omyl a obrátit se rovnou na zkušeného koordinátora, který na sebe převezme organizování eventu. Klienti se tím vyhnou tomu, aby naletěli na různé greenwashingové praktiky, kterých je dnes plno.

A zda se to bude lidem líbit, to je samozřejmě otázka vkusu, mně se udržitelné akce líbí a jiné už ani neděláme. Důležitá je v tomto ohledu komunikace eventu. Je potřeba lidem vysvětlit, že udržitelnost na akci je vlastně benefit. Lidi na udržitelnost dnes velmi slyší a láká je to. Právě proto to pojímáme jako způsob vzdělávání o udržitelnosti v rámci eventu, nejčastěji nějakou hravou formou.

Na konferenci "Strategie udržitelných eventů". Kongresové centrum Praha, 2022.

Když zmiňuješ metodu pokus omyl, jakých nejčastějších prohřešků se firmy ve snaze uspořádat udržitelný event mnohdy dopouštějí?

Jako nevětší prohřešek v tomto ohledu mi přijde, že je to nezkušenost firem s organizováním  udržitelných akcí a pak to, že si nedají na vše dostatek času. Pak nestíhají, a to nemusí dopadnout dobře. Doporučuji tedy hlavně začít se vším včas, mít připravený tým a jasně vědět, čeho chci vlastně dosáhnout. Dobré je mít nějakého zkušeného koordinátora, který s akcí pomůže.

V tomto ohledu jdou do toho některé firmy opravdu po hlavě, chtějí hned, aby na akci bylo úplně všechno udržitelné a pak udělají spoustu chyb. Třeba to, že si neověřují dodavatele, věří všemu, co jim dodavatel řekne a už se po tom více nepídí. Opravdu apeluji, že je potřeba vše předem promyslet. Co chci, jak to udělám, kde to nakoupím, ale i co s tím udělám po skončení akce.

Evi, napadá tě z poslední doby nějaký event, který bys uvedla jako vzorový z pohledu udržitelnosti?

Z akcí CIRAA z poslední doby bych uvedla mezinárodní konferenci #CIC2022: Evropa proti informačnímu chaosu. Tam se nám povedla spousta hezkých udržitelných řešení. Třeba jsme měli půjčené visačky na krk, a to v rámci partnerství s danou firmou, která nám visačky půjčila formou barteru za uvedení jejich proma na akci. Nemuseli jsme tedy nic kupovat. To je taky hezký příklad toho, jak se dá na uspořádání udržitelného eventu ušetřit. V rámci cateringu jsme pak nepoužili nic jednorázového. A zbytky jídla si mohli vzít účastníci domů :).

Hodně jsme také minimalizovali tiskoviny na akci a místo toho jsme použili QR kódy s infem na webu. Když už jsme přeci jenom museli něco tisknout, tak jsme použili recyklovaný papír s certifikátem. Zbytky tiskovin a papíru jsem pak po akci nesla do školky, kde si na ně mohou děti dále malovat, nebo z nich mohou něco vyrobit, vystříhat.

Pro samotnou akci jsme pak zvolili místo konání v centru města, aby se všichni účastníci mohli dostavit pěšky nebo MHD. K tomu jsme účastníky před akcí přímo vyzvali. A doporučovali jsme jim také hotely, kde víme, že dbají na zásady udržitelnosti.

Mezinárodní konference #CIC2022: Evropa proti informačnímu chaosu

Z dřívějších akcí pak ráda uvádím cirkulární expozici na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, kterou jsme realizovali společně s Institutem Cirkulární Ekonomiky v roce 2019. Jednalo se o týdenní akci, jejíž součástí byla i konference s názvem Český hotspot. My jsme zařizovali stánky pro cirkulární expozici i pro tuto tematickou konferenci, a to doslova se vším všudy, stánky jsme budovali úplně od základů.

Pro konstrukci stánků jsme zvolili flexibilní moduly od KOMA Modular, celou expozici jsme pak na místo dovezli na autě na CNG pohon od Ronyenvi. A abychom snížili uhlíkovou stopu dopravy, tak se toto auto na CNG pohon stalo také součástí expozice na veletrhu. Tím jsme ušetřili cestu zpět do depa a pak zase po veletrhu cestu do Brna pro vyzvednutí stánku.

Zařízení stánku a dekorace jsme si pak zapůjčili. Například Plastia nám poskytla všechny květiny i vermikompostér. Vše, co jsme na stánku spotřebovali, jsme tak mohli rovnou kompostovat a vermikompostér se stal i edukativním prvkem pro návštěvníky veletrhu.

Namísto jednorázového nádobí jsme zároveň nakoupili vše potřebné na IKEA a po veletrhu jsme nádobí převezli do naší nové kanceláře, kterou jsme si v té době zařizovali. Odmítli jsme také na stánku podávat nápoje z jednorázových plastových lahví a kelímků, ale domluvili jsme se s Mattoni na zpětném odběru skleněných lahví jejich minerálních vod. A všechny kolegy a zúčastněné partnery jsme přemluvili, ať dojedou na veletrh spolujízdou nebo vlakem.

Dá se udržitelnost eventů měřit?

Evi, firmy často zajímá, jestli se dá udržitelnost eventů měřit. Jde to i u eventů?

Určitě si pro každý event můžeme stanovit konkrétní měřitelné cíle, které slouží pak pro porovnání mezi jednotlivými akcemi nebo v čase. Mezi takové metriky může patřit třeba snížení množství odpadu, který na akci vznikne, jaký je podíl směsného a recyklovaného odpadu z akce, jak se podařilo ušetřit vodu, ale jde měřit třeba i uhlíková stopa celého eventu. Dále mě napadá třeba minimalizace zbytků jídla nebo procentuální poměr rostlinné a živočišné stravy. A samozřejmě ušetřené materiály jako papír, dekorace apod.

Evi, proč by se měly firmy vlastně o udržitelné akce zajímat? Co firmy na udržitelných eventech oslovuje?

Z mého pohledu bude o udržitelné eventy mezi firmami stále větší zájem a jednou to bude i nutnost. A to třeba kvůli legislativě a ESG, ale i legislativě budoucí, která se teprve připravuje. Udržitelné eventy jsou zároveň způsobem, jak šířit povědomí o udržitelnosti a jak o tomto tématu vzdělávat.

Pro firmy je to pak samozřejmě dobré PR navenek, ale i dovnitř firmy mezi zaměstnance. Především pro mladou generaci je důležité vědět, že jejich firma má udržitelnou strategii a že tyto závazky aktivně dodržuje.

Z pohledu dalších firem na trhu pak může být udržitelný event inspirací i pro ostatní firmy. Firma, která uspořádá udržitelný event, může být v tomto průkopníkem. A to může samozřejmě zlepšit i její image. I petrolejová firma může své eventy uspořádat udržitelně. Je lepší alespoň část byznys aktivit dělat udržitelně, pokud vám základ podnikání zatím nedovoluje být více eko-friendly :).

A co já mám úplně nejradši - firma může efektivně nakládat se svými zdroji. Napadá mě příklad v podobě květin, které jsme zakoupili v květnících, abychom je po akci mohli přemístit do kanceláře firmy a pak je zase použít na další akci, kterou firma plánuje.

A jaký myslíš, že bude v oboru eventů vývoj do budoucna?

V tomto si myslím, že bude firmy v pořádání udržitelných akcí stále více tlačit povinná legislativa, ale i finanční důvody. A velký posun pak vidím do budoucna v technologiích. Trend je v digitalizaci. Právě technologickou stránku eventů hodně posunul covid, kdy se spousta eventů přesunula do online prostoru. Řada řečníků ze zahraničí, kteří by sem museli na akci dojet nebo přiletět, se teď může připojit online. To hodně snižuje ekologickou stopu dopravy.

Ale pozor, i technologie mají ekologický dopad, protože se samozřejmě musí nabít, taky se nějak vyrobily a to má taky nějaký dopad. Napadá mě příklad jedné akce, kde bylo pro účastníky k dispozici na 150 tabletů, aby si vše mohli zaznamenávat elektronicky. Ale jen nabít ty tablety mělo takovou obrovskou spotřebu elektřiny, že ta akce měla horší dopad, než kdyby si všichni dělali poznámky na papír nebo dostali online záznam z konference.

A když se vrátím k těm trendům, tak bych určitě zmínila i nové materiály a jejich opakované použití, šetrnější způsoby tisku nebo třeba lokální jídlo a potraviny.

Chystáte se pořádat konferenci nebo firemní večírek a chtěli byste, aby akce proběhla co nejvíce udržitelně? Kontaktujte naši eventovou konzultantku Evu, která vám poradí, jak takovou akci pojmout.

Fakulta Sociálních věd UK společně se CIRA Advisory vytvořila Manuál komunikace udržitelnosti bez greenwashingu

Komunikace udržitelnosti skýtá pro firmy řadu nástrah. Špatně nastavená komunikace představuje nejen hrozbu pro reputaci značky, fakticky nesprávné tvrzení o udržitelnosti – neboli greenwashing, může mít i další důsledky, které začíná určovat evropská legislativa ochrany spotřebitele. Správně se zorientovat v tématu udržitelnosti je ale často pro marketingové oddělení složité a greenwashingu se tak firmy mohou dopouštět i nezáměrně. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a CIRA Advisory proto představují praktický návod na to, jak postupovat při komunikaci udržitelných projektů, a výsledky výzkumu toho, co považují čeští spotřebitelé ve vztahu k udržitelnosti za důležité.

 Osobně se dlouhodobě věnuji udržitelnosti a obalům. Na konferencích se často bavím s profesionály, kteří si s greenwashingem neví rady. A já jim pokaždé radím to samé. Právě proto jsem moc ráda, že se nám podařilo vytvořit manuál, který jim může v nastavení správné komunikace pomáhat,“ říká vedoucí týmu Petra Koudelková, Ph.D.

Manuál správné zelené komunikace je právě teď nejvíc potřeba

My jako studenti jsme se při studiu často setkávali s komunikací, která se sice tváří ekologicky, ale při bližším prozkoumání k tomu má opravdu daleko,“ říká Matyáš Rieger, spoluautor a student oboru Strategická komunikace na FSV UK. „Často to není úmyslné. Některé projekty jsou opravdu vytvářeny s dobrým úmyslem, ale po bližším prozkoumání se komunikace míjí s realitou. Náš manuál by měl srozumitelně a jasně upozornit na hlavní problémy, které se běžně dějí a poradit, jak se vyhnout těm hlavním prohřeškům,“ dodává Bára Márová, spoluautorka a studentka ze stejného oboru. 

Vnímání ekologičnosti materiálu respondentem
Vliv použitého materiálu na globální oteplování Zdroj: Ministerstvo životního prostředí ČR

Technologická expertíza a zkušenosti z praxe

Fakulta sociálních věd se v projektu spojila s CIRA Advisory, která se dlouhodobě věnuje poradenství v oblasti cirkulární ekonomiky a komunikaci udržitelnosti v byznysu. „U různých firem často vidím, jak se může technicky dobrý projekt zaseknout na nedostatečné komunikaci, a naopak, jak se komunikuje něco, co sice vypadá marketingově přitažlivě, ale po technické stránce nedává smysl. Díky našemu manuálu by se situace mohla zlepšit a posunout se k tomu, aby projekty byly dobře komunikované i technicky smysluplné,“ říká technický expert na cirkulární ekonomiku Albert Schandl z CIRA Advisory, který do tvorby manuálu přispíval hlavně interpretací skutečných dat o dopadech firem.

Dalším spolupracovníkem z CIRA Advisory je Jana Bábiková, která v CIRA Advisory konzultuje komunikaci klientských projektů. „Mimo podloženou kritiku, jsme v poslední době v médiích zaregistrovali, že z greenwashingu byly obviňované i různé byznysové projekty, které si to ne vždy zasloužily. Chtěli jsme proto dát firmám takový návod a argumenty, aby projekty správně komunikovaly a nebály se do budoucna pracovat na udržitelných projektech kvůli obviněním z greenwashingu. Za hlavní doporučení manuálu vnímám to, aby firmy měly svá tvrzení ověřena, komunikovaly transparentně a nesnažily se jen přiživit na aktuálních zelených trendech.“

Více o nich v Manuálu

Greenwashing je téma, které aktuálně velmi silně rezonuje. Manuál vychází z kvantitativního i kvalitativního výzkumu, který vedli studenti FSV UK na vzorku běžných spotřebitelů napříč regiony v Česku, a z výstupů hloubkových rozhovorů, které vedli výzkumníci s českými podnikateli a zástupci firem. Manuál tak v první části popisuje potřeby a rozhodovací proces českých spotřebitelů ve vztahu k udržitelným produktům, v další části pak nabízí konkrétní rady, čemu se vyvarovat a co naopak v komunikaci použít. Z průzkumu mimo jiné vychází to, že až 90 % českých spotřebitelů věří, že firmy mají za udržitelnost odpovědnost. Právě proto by se měly vyvarovat neetických praktik, ať už se jich dopouštějí záměrné či nikoliv.

Manuál 1.0

Greenwashing jako riziko, které se vyplatí řešit – záznam webináře

Udržitelnost v byznysu a s ní spojený zelený marketing si zažívají boom. V obchodech kolem sebe můžeme vidět slogany o udržitelnosti, třídění odpadu, odpovědném chování, podílu recyklovaného materiálu, či biosložky. Často ale narážíme na neověřená, nepřesná nebo vyloženě nepravdivá tvrzení, která mohou u komunikace sklouzávat ke greenwashingu. Co jsou ta rizika a jak se rozhoduje český zákazník při nakupování udržitelných produktů, to zaznělo v dalším díle série webinářů Komerční banky.

Někdy je greenwashing záměrný, častěji stále ale dochází k tomu, že se ho firmy dopouští spíše nevědomky, a to nedostatečnou edukací marketérů, kreativců či agentur. Důsledkem je pak nedůvěra spotřebitele vůči zeleným aktivitám a přehlcení společnosti slogany o udržitelnosti. I to zaznělo na webináři, kde byli hosty Vladimír Víšek, zakladatel iniciativy No Greenwashing, a Ivana Hekerle, spoluzakladatelka poradenské společnosti CIRA Advisory, která se věnuje i komunikaci udržitelných aktivit.

Vladimír Víšek poukázal na celkový problém rozpoznání pravdivosti komunikace udržitelných, resp. ekologických aktivit firem. Z toho důvodu se také rozhodl založit iniciativu No greenwashing, kde se snaží jít více do hloubky jednotlivých prohlášení o ekologičnosti produktů. Upozornil, že zelený marketing je až koncovka celého procesu. Ovšem předtím je potřeba spolupráce napříč všemi potřebnými odděleními, aby byl produkt dobře nastaven a následně komunikován - od designu, technologie, nákupu apod. Vyjmenoval také 7 + 3 hříchů greenwashingu, které by měly firmy bedlivě sledovat a myslet na ně při tvorbě svých marketingových strategií.

Ivana Hekerle, věnující se správnosti komunikace udržitelných aktivit, tak aby se předešlo greenwashingu, poukázala na rozhodující kritéria při nakupování a relevanci udržitelnosti v jejich chování. Společně s Univerzitou Karlovou, a to přímo s Fakultou sociálních věd zpracovali studii o chování zákazníka při nákupním rozhodování. Z té také vyplynulo, že problémem živící greenwashing ve společnosti je neznalost pojmu. Většina spotřebitelů není schopna správně definovat pojem greenwashing a odlišit tyto praktiky od jiných klamavých reklam. Na základě výzkumů provedených na přelomu roku 2021 a 2022 bylo zjištěno, že přibližně ⅔ spotřebitelů není schopna definovat pojem greenwashing, a tudíž neví, co tento pojem přesně znamená. Zároveň více než 90 % spotřebitelů věří, že firmy mají zodpovědnost za udržitelnost a aktivně informace o udržitelnosti vyhledává asi 20 % zákazníků.

Oba řečníci společně také diskutovali jaký ekonomický dopad má greenwashing na aktivity firmy. Nejen, že firmě hrozí ztráta důvěryhodnosti, ale může dojít k poklesu hodnoty značky i tržeb jako takových. V kontextu financí je také nezbytné vyvažovat rozpočet na marketing versus investice do snížení dopadu jejich aktivit na životní prostředí.